Historie je důležitou součástí vzdělání, ale způsob, jakým se v současnosti ve školách vyučuje, je dost neutěšený. Mnozí jedinci odcházejí ze škol bez zájmu o ní a nechápou její význam vzhledem k omezenému pohledu, který se jim ve třídách nabízí. Historie však tyto hranice dalece přesahuje.
Historie slouží jako kolektivní paměť společnosti. Odmítání jejího významu je podobné tomu, jako kdyby si jedinec nebyl schopen vytvořit trvalé vzpomínky. Bez důkladného pochopení historie by se základní aspekty naší existence, jako jsou technologie a jazyk, možná nevyvinuly do současné složitosti. Představa, že „historie je nudná“, hrozí zbržděním pokroku a inovace.
Vezměme si známou poučku o dítěti, které se dotýká horkých kamen. Pokud zapomene na bolest z minulosti, bude stejnou chybu denně opakovat. Podobně bez historického povědomí lidstvo riskuje, že bude opakovaně snášet tytéž bolestné lekce a nebude schopno se učit a růst.
„Kdo chce běhat, musí se naučit chodit. Chce-li člověk učit, musí se učit. Chce-li člověk definovat budoucnost, musí studovat minulost.“ – Konfucius (čínský filozof, sociální politik a státník. Bývá považován za prvního čínského filozofa.)
Proto se snažím taktéž přispět svou rukou k dílu a využít mých možností ve výrobě historických osobností a monumentů, aby lidem pokaždé doma připomínali, že bez našich předků bysme zde hold nebyli a to nejdůležitější… že se proudem času taktéž stáváme předky, jenž tvoří budoucnost již teď svými činy.